Pod tímto heslem se uskutečnil pátý sokolský zimní vandr. Počasí však zimní vandr nepřipomínalo, protože bylo spíše jarní. Právě proto byla velká účast a všichni byli spokojeni a užívali si pochodu po přejezených svátcích. Letošní pochod byl přes Horní Těšice na Dolní a se zastávkou v Kelči, kde jsme se setkali se stejně naladěnými Kladerubáky. Společné setkání bylo již podruhé a určitě nebylo poslední. Starostka Skaličky a starosta Kladerub zavěsili společně obecní vlajky,které na pochodu nechyběly.
Přes sto vyhládlých účastníků se pustilo do opékání svých kabanosů a špekáčků. Zapíjelo se to obecním svařákem a výborně dochuceným čajem. Navíc měl každý účastník v kapse placku pro případ problému během pochodu a tak i touto tekutinou se zapíjely špekáčky. Při pohledu na ohniště nic nepřipomínalo složitou státní situaci. Vždyť patnáct hůlek s pětačtyřiceti špekáčky nad ohněm bylo dokladem, že hladu se bát nemusíme. Po hodinovém stravování a výměně společných názorů Skaličáků a Kladerubáků se průvod opět dal na cestu přes Zámrsky domů. To se však nešlo domu do chalupy, ale závěr byl v hospůdce u Bagarů, kde vždy končívá každá společná akce. Na žádném z účastníků pochodu nebylo vidět vyčerpáni po ušlé cestě. V hospůdce se opět jedly nakrájené klobásky a pilo pivo nebo nealko. A jako vždy ve Skaličce nechyběla písnička a po odstranění stolů se i tančilo. Ve večerních hodinách nastal čas na loučeni a odcházeni do domovů s dobrou náladou a možná i menši váhou po pochodu, tanci a veselé a báječné náladě a pohodě. Již nyní se diskutovalo, kam se půjde za rok.
František Pavlík
