Obecní úřad Skalička
Skalička 2
75352 Skalička u Hranic
IČ: 00301949
ID dat.schránky: sp6asfa
č.ú.:4142454399/0800
Nevědět, co se stalo dřív, než si se narodil, znamená být stále dítětem. (Cicero)
Území obce se rozkládá na úpatí posledních výběžků Karpat, v nadmořské výšce 268 – 293 m, na levém břehu řeky Bečvy. V druhohorách bylo v této oblasti moře, z jehož dna se v jurském období vytvořil jurský vápenec, který utvořil skálu s mnoha zkamenělinami lastur a korálů. Zbytek této skály tvoří lom „Skala“ v lese Hrabí asi 60x50 m. Je to tektonický útržek vápence, odpovídající vápencům štramberským.
V době kamenné byla oblast osídlena lovci mamutů o čemž svědčí mnoho nalezených předmětů a nástrojů. Nejznámější z nich je sekeromlat z doby kamenné, který byl nalezen nedaleko Nihlovského potoka. Podle archeologických nálezů byla naše obec a přilehlé okolí osídleno nejen ve starší době kamenné, ale i v mladší době kamenné, bronzové (lužická kultura) a železné. Původní název Skaličky byl snad Skalka nebo Skalice podle skály v Hrabí, ale nedochovaly se o tom žádné písemné záznamy. První písemná zmínka o Skaličce pochází až z roku 1328, kdy byla olomoucký biskupem Hynkem darována do léna Vlčkovi z Domka. Tato věnovací listina je uložena v arcibiskupském archivu v Kroměříži. Od roku 1429 patří vesnice ke kelečské farnosti.V kelečské farní kronice je z roku 1655 záznam o povinnosti sedláků odvádět na faru 50 snopů rži, 1 mandel ovsa a jedno kuře. Zápis z roku 1746 zní doslova: poznamenání kuřat a vajec, které farníci pod farů kelecků přináležející panu faráři keleckému dávati povinni jsou. Skalička – nachází se 13 gruntů a 4 chalupy, z nichž má vypadat podle jiných dědin 13 kuřat a jedna kopa vajec. Je tam také zápis z roku 1684, týkající se skaličského občana. „Důstojný a učený pan Jan Mikšánek, Moravan ze Skaličky, svobodných učení a filozofie magister a bakalář sv. Theologie v Praze, daroval zdejšímu farnímu chrámu kalich stříbrný, pozlacený, k tomu paténu stříbrnou, pozlacenou a tři stříbrné anjely.“
Majitelé skaličského panství se často střídali. Nejdéle patřila Skalička důstojnické šlechtě Ullersdorfů, kteří ji drželi dlouhých sto dvanáct let až do roku 1738. Za nich byla postavena v parku v roce 1718 socha sv Jana Nepomuckého, která je z pískovce.
Roku 1738 se léno vrátilo zpět biskupství od kterého jej koupil za 18 tisíc zlatých Kryštof Erdman svob. pán Minkwitz z Minkwitzburku. V roce 1799 Skaličku zdědil jeho syn, pozdější olomoucký děkan Ota Antonín. Ten léno prodal Richardu svob. pánu z Mattencloitu a ten je v roce 1807 prodal Františkovi Quiardovi hraběti Sant Julien. Ten přestavěl tvrz na zámek v empírovém slohu. První zmínka o tvrzi pochází z roku 1554, kdy patřila Žernovským ze Žernova. Od roku 1854 patří panství hraběti Strachwitzovi, kterého za čtyři roky vystřídal hrabě Stockhau. Přestože hrabě Strachwitz tu byl jen krátce, vryl se do paměti místních nemanželským synem s vesničankou Smolkovou.
V roce 1864 přešel statek a zámek do rukou hraběte Dubského, který přestavuje zámek na letní sídlo. V roce 1876 kupuje panství za 90 tisíc zlatých olomoucké arcibiskupství a to jej vlastní až do roku 1923, kdy byly pozemky rozparcelovány.
Obecná škola byla v obci založena v letech 1750 až 1770. Až do roku 1870, kdy byla ve Skaličce postavena nová škola, se učilo v pastýrně.
Nejstarším aktivním spolkem v obci je Sbor dobrovolných hasičů, který byl založen v roce 1893. Následuje tělovýchovná jednota Sokol založená roku 1921.
První poválečná léta znamenala pro vesnici zvýšení pozemkového fondu při parcelaci velkostatků v Kelči a v Kamenci. V roce 1924 byla vybudována silnice od brány zámku k Ústí. V témže roce ustává ruch na zámku, kam panstvo dosud přijíždělo na každoroční prázdninové pobyty.
Od roku 1926 byla zavedena pravidelná autobusová doprava mezi Kelčí a Hranicemi.
Členové sokolské jednoty přebudovali v roce 1928 původní panskou sýpku na sokolovnu, která dnes slouží jako kulturní dům.
V roce 1930 byla do vesnice zavedena elektřina. V té době vlastnilo radiopříjmač jen pět místních občanů.
V roce 1939 byla zakoupena nová motorová hasičská stříkačka.
Za druhé světové války byla zakázaná činnost tělovýchvné jednotě Sokol.
V této pohnuté době musela obec odevzdat pro válečné účely zvon z obecní zvonice, který pocházel z roku 1904.
V roce 1943 byl vybudován místní hřbitov a upravily se cesty k Bečvě a k Těšicím. Částečně byla provedena kanalizace obce.
Koncem války se ve Skaličce usídlili němečtí vojáci, kteří byli 7. 5. 1945 vystřídání ruskými vojáky a Skalička byla osvobozena. 28. dubna 1945 ve večerních hodinách došlo k boji mezi jedenáctičlennou skupinou ruských a českých partizánů, s Němci bydlícími v hostincích u Kučů a Bagarů. Při této přestřelce, byl smrtelně zraněn jeden ruský partyzán. Dne 7. května se vesnice ocitla v dělostřelecké palbě Němců, která si vyžádala život jednoho občana.
Až do roku 1957, kdy bylo založeno JZD, se hospodařilo ve Skaličce soukromě. Po sloučení s družstvem z Kamence a v roce 1965 s družstvy ze Zámrsk, Horních a Dolních Těšic vznikl nejrozsáhlejší komplex v přerovském okrese. Rostlinná výroba se specializovala na množení osiva obilovin, luskovin a trav na semeno. Byl založen jabloňový sad o výměře dvacet pět hektaru. Živočišná výroba se zaměřila na chov vepřového a hovězího dobytka.
Od roku 1958 je v obci zřízena pošta. Stejného roku byla v obci obnovena mateřská škola, která byla založena po druhé světové válce a později pro nedostatek děti zrušena. V roce 1965 byla dokončena generální oprava budovy školy. Mateřská škola získala novou budovu v roce 1973.V současné době je do ní přemístěna i základní škola. V sedmdesátých letech byla v obci vybudována kanalizace s čističkou odpadních vod a vodovod.