Základní a mateřská škola připravila pro všechny děti maškarní bál. Začátek roku patří ve Skaličce plesové zábavě. Sokolský ples, pyžamový bál, včelařský ples a dětský maškarní karneval uzavře končinová zábava hasičů s pochováváním basy. Tímto nastává čas půstu do velikonoc, ale společenský život pokračuje divadlem, hodnocením dračí lodi, vítáním občánku a dalšími akcemi. Ale vraťme se k dětem. Paní učitelky, a ve Skaličce i pan učitel, za vydatné pomoci rodičů dali všechny své zkušenosti a hlavně čas této akci, a proto nic nebránilo, aby to ve čtrnáct hodin vypuklo.
Na pódiu tombola bez losováni, jen koupit los a při rozbaleni zjistit výhru. V klubovně tácky plné napečeného cukroví, chlebíčků a všeho dobrého, co pro nasyceni žaludku a dobrou náladu patří. Stodvacetimístní sál nestačil a musel se rozšířit o dalších třicet míst a zúžit parket. Paní učitelky v maskách a v ruce s mikrofony, doplněné hudbou, vyzvaly všechny masky na vyzdobený sál a tanec a řádění mohlo začít. Patnáct dětí ve třídě je něco jiného než tento dav děti, ale zásluhou masek i učitelek byli všichni stejní a rovni a báječně se bavili. Přišel čas na soutěže a třeba při podlézáni tyče, která byla stále níže, konkurovaly děti pyžamovému bálu rodičů. Námořnice učitelka Jana s dětmi předváděla různé tančící kreace děvčat i kluků. Nejdůležitější a nejhezčí bylo, že v sokolovně to vřelo a žilo a ani po pěti hodinách se nechtělo odcházet domů. Zbylé bonbony, které dostávali soutěžící za odměnu, byly vhozeny z balkonu na sál a při jejich sbíráni nebylo vidět,že jsou děti unaveny a určitě by se mohlo pokračovat. Vše však musí končit a tak maškarní učitelky odpískaly konec.
František Pavlík
