Při divadle na podzim jsme byli unešeni novým interiérem naši Skalické sokolovny. Postupem času se nám to vrací místem, kde trávíme veškerý volny čas v obci. Hospoda zůstává prázdna a pryč jsou časy staré generace, kde se denně scházeli u piva s cigaretou a probrali vše nové, ale i celoživotní zážitky. Ale zpět k sokolovně. Prosinec začal víkendovou vánoční výstavou a hned po ni mikulášskou nadílkou. Vánočně rozsvěcený strom přece patří na starobylou náves Skaličky a věřím, že to bude i v budoucnu, ale rozdáváni dárku a strašení čertem je bezpečnější na výletišti za sokolovnou mimo auta. Svařák s písničkou se zalíbil a pokračovalo se vždy v podvečer ještě další tři dny.
Pátek patřil sportu, ale stejně se skončilo u svařáku s písničkou. Sobota patřila pravidelnému setkaní s písničkou, které trvá dvacet dva let bez přestávky. Vždy je stejné s harmonikou a kytarami, ale my se trochu asi měníme. Dostávám se k neděli, která je důvodem mé vzpomínky. Když před půl rokem Skaličák pan Váňa domluvil do Skaličky veselou trojku Pavla Kršky, vůbec se to nebralo vážně, ale nedělní odpoledne nás překvapilo. Vystoupeni bylo v patnáct hodin, ale sokolovna se plnila již ve dvě. Obsazené židle byly všechny a tolik lidi v sokolovně bylo naposledy na Katapultech, co vzpomněla i starostka obce při zahájeni. Změna byla v osazenstvu. Já šedesátník s manželkou jsem patřil k malé trošce této generace, protože většina byla podstatně starší a tři čtvrtiny byli občané z okolí. Tímto se podařilo zvelebit a prodat společensky život u nás ve Skaličce. Pan Krška proložil harmoniky veselým slovem, ale jeho písničky u nás již čtyřicet let hraje pan Krasňák, poslední dobou doplněn panem Kostkou. Oba byli přítomni a určitě se bude trojka dlouho vzpomínat. Nedělí písničky ve Skaličce nekončí, protože v pondělí a v úterý se pokračuje u svařáku. Ve středu bude změna. Sejdeme se v kapli při celonárodní akci Česko zpívá koledy. V neděli však opět ožije sokolovna hlasem vánoc při koncertu vokální hudební skupiny. Takto my ve Skaličce žijme. Týden necháme rodinným vánocům, ale již na Štěpána veselí pokračuje a zhazují se přebytečná kila.
František Pavlík
