Stejně jako v přírodě, kdy je listopad časem zhodnoceni výnosu z polní výroby a zajištěni krmení pro chovaná zvířata, připravujeme ve Skaličce pravidelné setkaní se seniory. Je to čas na poděkování důchodcům za celoživotní práci pro obec, ale hlavně pro svou rodinu a děti.
Starostka obce zahájila setkání a přivítala všechny přítomné. Před přípitkem jsme minutou ticha vzpomněli na spoluobčany, kteří během roku zemřeli. Po přípitku slovo dostávají děti z mateřské a základní školy, aby zpěvem a tancem rozesmály a potěšily babičky a dědečky. To je ten nejhezčí a nejdražší dárek sobotního setkání. Děti jsou rok od roku lepší a za pomoci učitelek mají vždy něco nového a zajímavého. Vystupují sólově a hned zase dohromady. Odměnou je pro ně rozesmáty sál a bouřlivý potlesk při opouštěni pódia.
Rády by pokračovaly, ale musí se rozloučit společnou písničkou. Po dětech krátce hovoří starostka a připomíná vše, co se v obci událo a co se připravuje. Otázky do diskuze nejsou, ale všichni vyhládli po hezkém a dlouhém dětském programu. Pro nasycení dostávají vepřo-knedlo-zelo a čepované pivo se slivovičkou. Na pódiu vystřídala děti živá hudba Foltýnků. Tito dva muzikanti postupně mění klávesy za harmoniky a přicházejí mezi stoly s důchodci a společně zpívá celý sál. Po osmnácté hodině přichází do sálu i kněz, aby pozdravil důchodce v čase mše, kterou kvůli besedě sloužil již v jednu hodinu. Nálada v sokolovně byla během odpoledne a večera báječná a nikdo nepospíchal domů. Nakonec však přišel čas na rozloučení. Babičky si vzaly své kytičky a dědové kalendáře na příští rok a pomalu odcházeli, nebo byli odvezeni domů.
František Pavlík
